Schodiště a jejich výroba

Schody ve starověku

Ve starověku mělo schodiště funkci hlavně náboženskou. Schodiště zdůrazňovalo moc vládců a Bohů a v obyčejném člověku mělo vzbudit pocit kázně a strachu. Schody můžeme nalézt i v pyramidách.

Schody v antice

Se schodišti se můžeme setkat například v Římě v amfiteátrech, kde bylo užití schodišť časté oblíbené.

Schody ve středověku

Na začátku středověku – tj. v románském období byly schody pouze přímé zděné s kamennými stupni. Tyto schody řešili pouze překonávání malých výškových rozdílů a tedy ani nebylo potřeba řešit složité tvary.

Postupně se však středověká architektura rozvíjela a spolu s ní i schodiště. Pro náročnější gotické stavby byly typické vřetenové schodiště, které se točily po ose (vedoucí uprostřed). Tyto schodiště mohla být celá z kamene nebo mohla být kombinovaná dřevem.

Postupně došlo k tomu, že se na jednom schodišti kombinovalo více materiálů. Stále častěji se užívaly kamenné nášlapy (ve spodních částech), kde hrozilo narušení statiky kvůli vlhkosti. Kamenné nášlapy se také dělali kvůli větší frekventovanosti schodiště.

Renesance vnesla do architektury svobodu a volnost. Vše se začalo obracet „více k člověku“ a byla oceňována lidská všestrannost. Také schodům se věnovala čím dál větší pozornost – a to především hlavním (vstupním) schodům. Díky tomu vznikala pohodlnější víceramenná schodiště.

Ať už řemeslnicí, umělci nebo architekti, všichni kladou důraz na zajímavé a umělecky hodnotné zpracování schodišť – a tak tomu bylo i v minulosti. Právě z období renesance pochází pojem „renesanční člověk“ a tudíž schodiště v této době jsou velmi zajímavými úkazy. Schody začínají být tak trochu sochami – jasný příklad nám dává například Leonardo da Vinci.

V období baroka pokračoval vývoj víceramenných schodišť. Schodiště se stávali hromující, dominantní, monumentální a snažili se podtrhnout celý sloh Baroka.

Pokud se týká o vesnické stavby, tak bylo dominantním nástrojem dřevo. Lidem bylo dřevo (jako stavební materiál), dostupné – a to i cenově. Postupně se začalo rozvíjet i řemeslo dřevěných schodů a do dnes se zachovalo. Schody jsou jednoduchým půdorysem tvarů a často jsou doplněny řezbářskou prací či ozdobeny dalšími prvky.

V klasicismu se nejčastěji používalo nosných schodišť (neboli skeletových). Schodiště přebralo funkci nosných kleneb – nebo se na ní alespoň podílí. Setkat se můžeme také s nosnými pilíři, které pak připomínají odkaz antiky (které provádí celý klasicismus).

Schodiště je doplněno zábradlím v podobě litinových prefabrikovaných tyček, které se začaly využívat právě při tvorbě zábradlí.

Všeobecně se architektura devatenáctého století zahrnuje mnoho různých stylů, které na sebe navzájem navazují. Rysy schodišť se odráží i na podobě schodišť, ale nic moc převratného nepřinesly. Tak tomu bylo až do funkcionalismu a schodiště se stala opět významným stavebním prvkem.

V průběhu 20. Století začali architekti využívat také sklo a kov. Tyto materiály přinesly nové možnosti a nové realizace, ale tvarově již těžko vymyslíme něco nového.